Klaus své
odmítnutí zdůvodnil nesystematičností a nepřesností zákona, který by stejně
musel být rychle novelizován. Ponechme stranou, proč zákonodárci schvalují
zákony, o kterých si sami myslí, že jsou špatné. Zajímavější je, že jsme se
opět nedočkali zákona, který by donutil vysoké politické představitele na
regionální a lokální úrovni přiznat, jaké jsou jejich skutečné příjmy.
Mnozí
představitelé měst a obcí se přiznávání svého majetku brání. Nejčastěji
argumentují tím, že zveřejněním svých příjmů by se zhoršily mezilidské vztahy
s jejich okolím. Bojí se, že by jim sousedé mohli závidět jejich platy. Tato
argumentace není úplně planá, protože skutečně existuje podstatný rozdíl mezi
přiznáním majetku v anonymním prostředí hlavního města a v malé obci,
kde vás většina obyvatel osobně zná.
Jakkoliv můžeme
důvody politiků chápat, souhlasit s nimi nelze. Každý, kdo vstupuje do
politiky, by měl vědět, že tam jde jako veřejný činitel, který bude muset této
práci přinést určité oběti. A je jedno, zda dělá politiku na celostátní nebo
regionální úrovni.
V tomto
případě je obětí určitá ztráta soukromí, která je se zveřejněním příjmů
spojena. Transparentnost politiky je však věcí natolik důležitou, že zájmy
několika desítek regionálních politiků by měly ustoupit stranou. A ten kdo to
není ochoten akceptovat, by měl z politiky odejít a věnovat se radši
jinému povolání, které tolik nenaruší jeho právo na soukromí.
Zdá se ovšem, že
o transparentní politickou scénu nemá v České republice nikdo zájem.
Václava Klause v tomto směru příliš obviňovat nelze. Zákon, který vetoval,
byl paskvil, jenž nutil zveřejňovat příjmy i ředitele základních a středních
škol. Vinu za tento zákon nesou poslanci a senátoři. Ačkoliv se o zákonu o
střetu zájmu mluví již hodně dlouhou dobu, zatím se nenašel nikdo, kdo by byl
schopen či ochoten předložit smysluplný návrh zákona.
Zápas o tento
zákon bude pokračovat dalším kolem. A voliči mohou jen doufat, že tentokrát
budou mít politici lepší tah na branku a prezident nebude muset tento zápas
znovu skrečovat.
Pozn.: glosa z 14.5.2008